Probudil jsem se v pátek odhodlán a svěží vzdorovat pomluvám o tomto příznačném datumu. Dokonce jsem potlačil myšlenky na horror, který jsem viděl jako kluk na zrnícím videopřehrávači dabovaný jedným unylým hlasem. "Pche!! Mě nějaký pátek nerozhází." Myslel jsem si ještě vteřinu před tím, než mi automat na kafe sežral pade a nedal ani zrnko, natož nápoj.

   V práci se zdálo být vše v pohodě, do té doby než mi zavolal Jožin (a v zápětí Honza), že Pepíno má antibiotika a nemůže jít večer hrát. Vyzkoušel jsem pohotově dva kamarády na záskok a naštěstí Honzík Lédlů kupodivu na chvilku zlomil tu zlověstnou páteční třináctku. Takže první překážka překonána. Opravdu tedy budeme hrát u Nebožtíka ve třech.

   Úsměv na rtu nám zmrzl hned ve chvíli, kdy nám ne a ne naběhnout jedna světelná rampa, ale zde zafungoval Honza číslo dvě a trošku se pocvičil v zapojování našeho světelného parku a problém překonal.

   Jako na potvoru se nám ne a ne podařit kloudný zvuk a tak jsem se trošku trápil půl večera, než kapela poskládaná nahonem, začala i zvukově vypadat jako normální kapela. V rámci třináctkových tradic nám ani nedošlo, že začalo mistrovství těch pošuků, co se honí za míčem po zeleném pažitu a tak nám došlo, že ani těch lidí zase nebude tak úplně tolik, jak jsme zvyklí.

   K dovršení všeho půl hodiny před koncem tancovačky dorazili pro změnu úplně jiní borci a sice ti, co mají za úkol pomáhat a chránit. V rámci chránění a pomáhání jsme raději přestali hrát o půl hodiny dřív, než abychom riskovali rámusenku na vrub Borečkovy pokladny. Sbalili jsme fidlátka a hurá na kutě. Usnul jsem z pocitem, že vlastně je prima přežít pátek 13. bez konfliktu s chlápkem v děrované masce.. Jaká to paráda! Usnul jsem spánkem spravedlivých....

    Druhý den nabírám Honzu na hraní a ten mi sděluje, že při vystupování z taxíku, přišel o všechny doklady a peníze. ( Už je 14. chachacha :-) Balíme aparát a vyrážíme bez papírů k autu vstříc další zábavě do Děčína ...

   Takhle my žijeme ... jedním slovem krása.