Je nesmírně těžké pro mě, napsat tento článek,ale na vědomost se to dát musí.

Tedy:

  Od nyní je B-BAND oficiálně už jen jako duo. Ono to tak vlastně funguje delší čas, ale nyní už jsme si vše vyjasnili a řekli, a Jožka Lomnický, který se mnou skupinu B-BAND založil, už s námi k vidění a slyšení nebude.

  Ale ono to není tak smutné, jak by se z úvodního odstavce mohlo zdát. Jen jsme se jako kamarádi takhle domluvili a tak to má být. Prostě to dopadlo tak, jak se mnohým muzikantům ani nezdá. V klidu a u pivka jsme pokecali a dohodli se. Prostě už pro Jožku služební povinnosti a také asi už i ty stovky hraní za celý život dozrály k tomuto rozhodnutí. Ono to vlastně ani nebylo rozhodnutí ze dne na den, ono to prostě nejak tak vyplynulo. Tak jsme to v dobrém a jako kámoši rozštípli. Čili z Jožina se stává náš pamětník, čestný host kdykoliv a fanoušek :-) doufám :-)

  Já osobně jsem mu vděčný za fůru věcí. Udělal pro mě moc. Neskutečně mě podržel v době, kdy jsem byl u dna. Muzikou mě přenesl přes ty nejtěžší mé časy. Odehráli jsme spoustu krásných zábav a užili neskutečnou fůru legrace. Pamatuju na naší kapelní dobu kamennou, když jsme kupovali po kouskách první aparaturu a hráli kde co a na neskutečných místech, jen pro to, aby jsme mohli hrát. Doby kdy jsem začal pro B-BAND psát první MIDI a vůbec ty pionýrské časy, kterými je nutno si projít. Určitě mi bude Pepa moc chybět a vlastně už delší čas i chybí, ale život nás staví mnohdy do situací, které se prostě musí nějak vyřešit, promluvit o nich a jít dál. Je prima že kapitoly se zavírají, narozdíl od dveří kterými se mnohdy tříská. My jsme jen zavřeli kapitolu ve skvělé knize a dali jsme tam hedvábnou záložku. Na té stránce člověk rád tu kapitolu přečte i po letech.

 My s Honzou samozřejmě jedeme dál a B-BAND tedy fungovat bude stejně jak fungoval dodnes. Pravidelní návštěvníci si už zvykli, že jsme k vidění více ve dvou než ve třech. Koneckonců by to od ná byla srabárna, kdyby jsme toho nechali a Jožin by nám jistojistě vynadal jak psům! :-) Natolik ho znám.

  Takže Jožko! Moc ti děkujeme za ty stovky a stovky odehraných hodin pospolu. Díky za to, že jsme se nikdy nemuseli dohadovat a že jsme celé ty muzikantské roky strávili v neskutečné pohodě a legraci. Díky za kus muzikantsví, které jsem se od tebe mohl naučit. Za železničářské zážitky, které nesmím ani pojmenovat, ani vykecat a hlavně díky za to, jaký jsi fajn chlap.

  Samozřejmě, kdyby sis chtěl s námi zablbnout za klapkama, máš dveře vždy dokořán.

Dík Pepo...!

Jsi borec forever!