BLUESBERRY - 1985 Tak tohle je hodně velká oddechovka. Vždycky jsem si myslel, než se mi dostala do ruky šumící kazeta s touto nahrávkou a pak jsem si pořídil i vinylový kotouček, že blues musí být smutné. OMYL!

Tahle deska je hodně o legraci. Je to skvěle šlapající kapela, a všudypřítomný Pražský humor Petara Introviče opravdu leze pod kůži. Prostě texty propletené spoustou volovinek, které jsou tak volovinové, až se jim musíte smát. Taktéž se mi líbí všechny ty songy o ženskejch, fakt by mě zajímalo co textař prožil, že ty ženský tak nemá rád. To berte s nadsázkou, on je asi má rád.

Tahle deska je pro mě obrázek Bluesberry, tak jak ho mám vyprofilovaný v hlavě. Ideální deska do auta, na chatu či mejdan. Prostě pro lidičky, kteří mají rádi pohodičku a smích. Nejlepší kousky jsou určitě "Brandejs", " Já mám ženskou v Kladně", "Emgeton blues" a vážnější " Za sto let", která je vůbec zdařilá v celém repertoáru kapely.

Muzikantům určitě neujde Petarův projev a nezbytná foukací harmonika stejně jako neuvěřitelně rytmizující piáno na které hraje Richard Dvořák.

Co dodat na závěr?

No pokud vás naštve šéf, manželka nebo kdokoliv. Dejte si panáka a pusťte si tuhle desku. Bude vám totiž okamžitě o poznání lépe.